METZ - Up On Gravity Hill
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Titulek druhého alba CRYPTOPSY nemůže být výstižnější. V té době jste skutečně neměli mnoho šancí narazit na podobně surovou a po všech stránkách okrajovou desku. Na kanadské drvoštěpy si mohly dovolovat snad jen takové kapacity jako GORGUTS nebo ve vrcholné formě hrající KATAKLYSM, toho času ještě s nenahraditelným Sylvainem Houdem u mikrofonu. Zkázonosná symfonie „None So Vile“ nezůstává zapomenuta ani po jedenácti letech existence, ba právě naopak, oprávněně se vyhřívá na výsluní popularity v pozici jedné z nejrespektovanějších žánrových klasik.
Podobně jako KATAKLYSM na „Temple Of Knowledge“ útočí i druhá kanadská legenda silou přírodní katastrofy. Prostory monumentálních lodí „Chrámu Vědění“ se sice rozléhala poněkud melodičtější tryzna, nicméně neslýchané vokální dřevorubectví v podání páně Houdeho ji bez nadsázky katapultovalo až na úroveň „None So Vile“. Ale ani u konkurence nestál za mikrofonem žádný neduživý mužíček. V dlouhém černém rubáši totiž dával na odiv své znetvořené hlasivky jeden z nejvýraznějších zpěváků frankofonní death/grindové komunity, samotný Lord Worm. Kdykoli poslouchám první dvě desky CRYPTOPSY nemůžu se ubránit pobavenému úsměvu nad kritiky aktuálního, dle mého názoru naprosto bezchybného, výlisku „Once Was Not“. Ano, už to možná není tolik intenzivní, ale i přesto Wormův řev v pohodě stačí na možnosti celého zástupu extrémních vokalistů. Uvidíme však co ukáže budoucnost, nejnovější zprávy z tábora kanadských věrozvěstů totiž hovoří něco ve smyslu opětovného odchodu Lorda Worma z kapely. Kromě nového frontmana (který by měl vládnout i čistým hlasem) se rovněž hledá obsluha černobílých klapek. Hádám, že příznivci staré, výlučně techno death/grindové tváře mohou nad CRYPTOPSY udělat definitivní křížek…
Vraťme se však raději o nějaký ten pátek zpět, na pořadu dne jsou staré dobré časy obludného opusu „None So Vile“. Oproti dobovým výliskům z dílny MARTYR nebo GORGUTS není druhá řadovka CRYPTOPSY tolik zvukově vybroušená. Poněkud zastřený sound byl překvapivě stvořen ve věhlasném studiu Victor za přítomnosti Pierra Rémillarda, ovšem na druhou stranu je nutno přiznat, že právě takto neotesaný a neurvalý zvukový kabátec padne „None So Vile“ jako ulitý. Ovšem nejen bezbřehou agresivitou a živelností živ jest člověk a na své si přijdou i milovníci náročnějších přístupů, a to především zásluhou krkolomných exhibicí kytaristy Jona Levasseura (toho však to lepší ještě čeká za časů DiSalvových). Neskutečnou paseku má na svědomí i blastmaster Flo Mounier, jehož hra působí oproti pozdějším tempovým veletočům o poznání přímočařejším dojmem. Inu před jedenácti lety CRYPTOPSY ještě nebyli těmi krystalickými techno death/grindovými architekty. V té době z nich sálala především ohromná divokost a nespoutanost.
„Close your soul, turn your heart, learn…“
Zkázonosná symfonie „None So Vile“ nezůstává zapomenuta ani po jedenácti letech existence, ba právě naopak, oprávněně se vyhřívá na výsluní popularity v pozici jedné z nejvíce respektovaných žánrových klasik.
Lord Worm
- zpěv
Jon Levasseur
- kytara
Eric Langlois
- baskytara
Flo Mounier
- bicí, zpěv
1. Crown Of Horns
2. Slit Your Guts
3. Graves Of The Fathers
4. Dead And Dripping
5. Benedictine Convulsions
6. Phobophile
7. Lichmistress
8. Orgiastic Disembowelment
As Gomorrah Burns (2023)
The Book of Suffering – Tome II (EP) (2018)
The Book Of Suffering - Tome 1 (EP) (2015)
The Best Of Us Bleed (Best Of) (2012)
Cryptopsy (2012)
The Unspoken King (2008)
Once Was Not (2005)
None So Live (2003)
And Then You'll Beg (2000)
Whisper Supremacy (1998)
None So Vile (1996)
Blasphemy Made Flesh (1994)
Ungentle Exhumation (demo) (1993)
Datum vydání: Středa, 3. července 1996
Vydavatel: Wrong Again Records
Stopáž: 31:59
Produkce: Pierre Rémillard and CRYPTOPSY
Studio: Victor Studios
Kontakt: CRYPTOPSY, P.O.Box 37534, 159, 25th Avenue, St-Eustache, PQ, Canada
toto je dalsi MASTERPIECE od cryptopsy :) dostal som sa k nemu iba nedavno ale uz ho cez mesiac tocim dookola :) toto splnuje aj najnarocnejsie naroky na muziku :) PS nechapem naco maju na tom albume texty :) lordovi wormovi nieje rozumiet uplne nic :D:D otvoril som si texty a snazil som sa sledovat co worm vrieska ale nebol som schopny rozoznat ziadne slovo :) iba hu hu huuu huuuhuuuuuuuuuu :) ale o to v death metale neide podla mna ;) KLOBUK DOLE :)
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
To dojení vyschlého writer’s roomu je do nebe volající. Nových nápadů je pomálu, zato jsou rozmazané na dvojnásobek. Nekonečné plebiscity jsou ubíjející, nové hry vizuálně průměrné a když se to rozjede, přijde očekávatelný cliffhanger. Opouštím hru!
Tahle americká parta zní úplně jako revival starých JUDAS PRIEST, i ten vokál jako by patřil samotnému Halfordovi. Je to taková zasmrádlá mršina, ale překvapivě mě celkem bavilo si to poslechnout. Jestli do toho půjdu podruhé ale fakt nevím, spíše ne.
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.
Rumunský doom metal s hlasem tak hlubokým, že i basa je proti němu mandolína. O to výraznější je, když mu do duetu hraje flétna. Jde ovšem o kvalitní nahrávku, kapelník svého času bubnoval u SHAPE OF DESPAIR a lecčemu se tam přiučil.